Hyeny v akci str. 311

Na své „přesvědčovací“ cesty vyrážel Antonín Slabík, tehdy čtyřiatřicetiletý muž vyšší postavy, kaštanových vlasů, zelených očí, podlouhlého obličeje, s vlasy zčesanými dozadu a s mírnou pleší vepředu, červeným osobním automobilem Jawa-Minor poznávací značky M-VY-149. Všude, kde se zastavil tvrdil,že zakládá ilegální organizaci Světlana, a nutil své hostitele, aby do ní vstoupili, některé z nich i pohrůžkou a s namířenou zbraní. Jeho dalším rysem bylo, ze nedodržoval základní pravidla konspirace a choval se jako hazardér. Všude, kde vycítil ,že by se svými rečmi mohl uspět, vystupoval s velkým rámusem a dával na odiv zbraně, které nosil vždy u sebe. Nejhorší důsledky mělo to, že se z každé své zlákané oběti snažil udělat Vojensky organizovaného člena ilegální organizace tím, že ji přiměl k podpisu jakési přísahy věrnosti. Po podpisu tohoto pamfletu hned udělil mnohdy zaskočeným lidem vojenskou hodnost a krycí jméno. Ze svého "štábu" v Komořanech, jak rád zdůrazňoval, zasílal novým členům číslované písemné rozkazy. Osoby, na kterých měl zvláštní zájem, "obdarovával" skleničkami s neviditelným inkoustem, který měl sloužit k tajné korespondenci. Do organizace často zatahoval radikálně mladé lidi, snadno ovlivnitelné vidinou nějaké změny ve společnosti, ke které mohou přispět…


Nutil lidi, aby vstupovali do Světlany pod pohrůžkou a s namířenou zbraní.

Nikde v archivu MV se neobjevuje výpověď, že by Slabík někoho nutil k podepsání přísahy Světlany s namířenou zbraní!

Jedinou takovou výhružku zmiňuje Pospíšil v souvislosti s Otilií Bébarovou v knize Hyeny v akci na str. 329, ale to je Pospíšilem upravený protokol Lenharda.