HYENY V AKCI

Lenhard se pak z Komořan vrátil zpět do Račic. V té době už je v Bmě na Krajském velitelství Státní bezpečnosti připravena akce, která odstartuje likvidaci Světlany. Na druhý den, 10. března 1949, dochází k nečekané události, po které Lenhard ztrácí definitivně půdu pod nohama. Ve své výpovědi o tom později Lenhard uvedl: "Kolem deváté hodiny dopolední 10. března 1949 přijel za mnou do Račic na jízdním kole Antonín Slabík, který byl rozrušen, Vyprávěl mě, že jen o vlásek utekl před zatčením a že jej vlastně zachránila Bedřiška. Řekl také, že když se vracel odněkud se svým autem domů, zpozoroval, že v Komořanech je asi deset aut, z čehož usoudil, že se jedná o jeho zatčení. Proto již domů nejel, zajel na nějakou polní cestu, kde ho vyhledala Bedřiška, která mu potvrdila jeho podezření. Když jsem se jej ptal na auto, řekl, že je ukryto, rovněž i Bedřiška se skrývá. Dále mně říkal, že slyšel v Komořanech střelbu, avšak nemohl mně udati nic k tomu bližšího. Jelikož už předtím mně Slabík ukazoval bednu, ve které měl tři automaty, několik pistolí, ručních granátů a náboje, kteroužto neměl nijak ukrytou, tázal jsem se ho nyní, co bude s těmi věcmi. Na to mně odpověděl, že StB nějaké zbraně u něho jistě najde. Tázal jsem se ho ještě, co bude s písemným materiálem, načež mně Slabík odpověděl, že tento nalezen nebude, jelikož ho dobře ukryl.“ Pak Slabík navrhl Lenhardovi, že by mohli společně uprchnout do Litenčic k baronu Podstatskému. Nemocí sužovaný Lenhard tuto cestu odmítl. Nakonec se dohodli, že Lenhard ještě tentýž den odjede do Božic k Antonínu Daňkovi a pak že se sejdou v 18 hodin na vlakovém nádraží ve Znojmě, odkud zamíří k hranicím do Rakouska.