HYENY V AKCI

Podle Vávrova klíčového protokolu z 8. února 1950 měl Luža ve Francii co do činění také s Vávrou: „Měl jsem také nedůvěru k Radomíru Lužovi, který se v zahraničí zajímal, jak to se Světlanou v Československu vypadá. Žádal mě, abych mu sdělil jména lidí, kteří se mnou spolupracují. Odpověděl jsem mu, že vedu korespondenci v případě Světlany jen s jedním člověkem a toho že neprozradím. Na to mi Luža odpověděl, že se jmenuje Antonín Slabík. Byl jsem tím překvapen a domníval jsem se, že zadrželi nějaký můj dopis. Nemohl jsem se okamžitě orientovat a vyhýbavě jsem se Lužovi vymluvil. Luža mně také řekl, že koresponduji s ženami, které jsou považovány v Československu za prostitutky. Připomněl mi, že je v mém zájmu, abych se na nějaký čas zdržel veškeré činnosti. Ptal jsem se jej, na čí příkaz mně to nařizuje. Luža odpověděl, že toho, kdo je k tomu oprávněn. Blíže mi to nevysvětlil. Na konci rozhovoru mě vyzval, abych se za 14 dnů dostavil na jedno pařížské náměstí, kde mně osobně sdělí další pokyny. Na tuto schůzku jsem skutečně přišel. Luža mě na ní žádal o objasnění cílů Světlany. Když jsem se mu snažil vymlouvati, že nejsem tak informovaný, tak mi řekl, že mi tyto informace sdělí sám. Přitom se mě hned ptal, co například dělá Lenhard. Já mu řekl, že to nemohu vědět, nato se Luža usmál. Pak se na mě ostře zaměřil a zeptal se mne, jaké mohu dát záruky, že nejsem ve službách komunistů. Já se zeptal Luži, jakým právem se mě na to táže. Řekl, že z Československa došly zprávy, že některé skupiny Světlany jsou zřízeny jenom proto, aby poslední zbytky českých vlastenců mohly být likvidovány. Já to považoval za zlomyslnou propagandu a odpověděl jsem, že je to propaganda a že si to s ním jednou na Václavském náměstí vypořádám. (...) On se usmál a podotkl, že na nějaké vyřizování účtů jsem slabý.“