HYENY V AKCI

Patrně zásluhou Luži došlo k tomu, že se na Vávru-Staříka zaměřily francouzské bezpečnostní služby a několikrát ho vyslechly o jeho aktivitách v exilu. Vávra o tom později vyšetřovatelům Státní bezpečnosti řekl: „Koncem prosince 1948 přišli za mnou do bytu dva páni, kteří se legitimovali jako policie. Uvedli, že jsou z francouzského ministerstva vnitra. Mimo jiné se informovali, co dělám, jak se živím. Pak odešli. Na začátku roku 1949 přišli tito policisté znovu. Ptali se na moje nacionále, dále se tázali na můj odchod z Německa a co hodlám dále dělati. Také se mě ptali, zdali neznám nějakého Choce. Po mé kladné odpovědi je ještě zajímalo, zdali jsem o případu informován. Já jsem jim odpověděl, že jsem o případu Choc informován z novin a od emigrantů. Všechny mé odpovědi si zapisovali do kapesního notesu. Velmi se také zajímali o moji ženu, co stále dělá a zdali jí posílám balíčky. Já jsem jim řekl, že manželka je ve vězení. Na to se mě ptali, když je ve vězení, zda s ní koresponduji. Řekl jsem jim, že do té doby jsem poslal jen dva balíčky a dopisy. Policisté se na sebe dívali nedůvěřivě a neříkali nic. Než odešli, koupili si ode mne nějaké podnosy.
Za několik dní mě vyhledali ti samí policisté a velmi důvěrně mi oznámili, že Fischmeister, Kojecký a Krajčirovič navštívili ministerstvo vnitra, kde prohlásili, že nejsem normální člověk, že nemám nervy v pořádku, mé světové názory jsou spletenina, se kterou nemůže žádný emigrant souhlasit, a že věří pevně, že se budu pokoušet dostati zpět do ČSR. Fischmeister měl u mě vidět doklad, že jsem se nabízel československým komunistům. Dále dotyční měli na mne udati, že se nesprávně vydávám za zástupce odbojových složek v ČSR, přitom za mnou nikdo nestojí, jen prý pár prostitutek. Policisté mi řekli, že udání je velmi obsáhlé a že trvalo dva dny, než jej napsali. ( ... ) Žádali, abych jim dal důkazy, že nespolupracuji ani nebudu spolupracovat s KSČ.“ (citace pokračuje na str. 411)