HYENY V AKCI

(pokračování citace ze str. 410)
„Za nějaký čas mi telefonovali oni dva orgáni Aubry a Thomas, abych se dostavil do kavárny. Tam mě očekávali spolu s Dr. Mádrem. Při setkání padla také zmínka o mé korespondenci s domovem. Zvláště byl probírán dopis, který jsem obdržel z vlasti od zlínské učitelky Hermíny Dlabajové, která mně psala, že se ve Zlíně šíří zprávy, že moje osoba je záhadná, a že panuje přesvědčení, že hnutí partyzánů Vávry-Staříka je hnutí na likvidaci posledních zbytků vlastenců. Dále jsem byl na této schůzce dotazován, proč mám pořád nějaké těžkosti s národními socialisty. Řekl jsem jim, že je nemám rád, neboť mám jiný světový názor. Pak mě požádali, zdali bych jim nemohl říci, co vím o bývalém zpravodajci za 2. světové války, veliteli Clay-Eva Antonínu Bartošovi. Řekl jsem jim svůj názor, oni mě požádali, abych jim jej vypracoval písemně. Velmi ochotně jsem jim toto slíbil. Pak jsme se rozešli.
Ve zprávě o Bartošovi, kterou jsem jim pak předal, jsem jej postavil do role špatného člověka. K tomuto pošpinění mě vedla moje osobní nenávist k němu již z doby války.
Pak nastaly jiné starosti. Z Československa mi docházely dopisy, které mě informovaly, kdo je zatčený ze Světlany, ale jména, která mi tam psali, byla pro mě úplně nová. V té době již byla Světlana pro mě ztracená, přestože hlavním jejím vedoucím byl stále Antonín Slabík. Tento mně sice psal často dopisy, ale jeho informace byly nejasné a neodpovídal na moje dotazy. Tenkráte (zřejmě únor - březen 1949 - poznámka autora) jsem již byl pevně přesvědčen, že Antonín Slabík přímo nebo nepřímo podléhá vlivům, které si na partyzány uplatňuje někdo jiný ... “