Národní osvobození 6. ledna 1998

HODNOCENÍ
knihy dr. Jaroslava Pospíšila HYENY

• Vizovické nakladatelství Lípa vydalo v loňském roce novou knihu JUDr. Jaroslava Pospíšila nazvanou HYENY. Autor v ní přistoupil ke zpracování tématu, jež našlo již mnohokrát své místo v odborných studiích historiků i v knihách autorů literatury faktu. Jedná se o zpracování historie protifašistického odboje na jihovýchodní Moravě, především na Zlínsku a na Vizovicku. Je to téma atraktivní, neboť odboj proti okupantům v této části Moravy nebyl předstíraný, tekla při něm krev a umírali lidé na obou stranách. V beskydských a karpatských horách skutečně operovaly partyzánské jednotky, z nichž nejpočetnější byla 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova, proti nim zasahovala speciální komanda okupačních sil, oběti v boji za svobodu národa přinášeli nejen partyzáni, ale také jejich pomocníci z řad civilního obyvatelstva, o život však přicházeli i lidé zcela nevinní, jak ukazuje příklad vypálené osady Ploština.
Na rozdíl od všech předchozích prací věnovaných těmto vzrušujícím událostem však Jaroslav Pospíšil přistoupil ke zpracování jejich historie nespoután ideologickými dogmaty, veden pouze snahou o pravdivý pohled a objektivní hodnocení. Díky tomu se v jeho knize dozvídáme nejen o tom, že vedle protiněmeckého odboje dirigovaného z Moskvy existoval i odboj demokratický, ale také skutečností zcela nové, demaskující dosud glorifikované, rudé partyzány a „ilegální“ KSČ a nastavující zrcadlo těm nejnepěknějším skutečnostem české moderní historie.
Čtenář se v knize Jaroslava Pospíšila Hyeny dozví dosud zamlčované skutečnosti o podílu Baťova koncernu na financování a materiální podpoře protiněmeckého odboje, dočte se zde o statečnosti a neohroženém osobním nasazení jeho předních představitelů - za všechny uveďme jen paní Marii Baťovou, vdovu po zakladateli podniku, či ředitele Dominika Čiperu, kteří své vlastenecké povinnosti nebrali jako frází a kteří svou neohrožeností dokázali tolik udělat pro svobodu národa. Autor rovněž rozbijí dosud černobilý pohled na protektorátní skutečnost - na konkrétních případech ukazuje, že všichni Němci nemuseli být jen špatní a uvádí řadu případů, kdy i mezi nimi byly osobnosti demokraticky smýšlející, které české věci obětavě pomáhaly. Na druhé straně se v knize můžeme dočíst také o českých zrádcích a udavačích a především o bezpáteřných chytrácích, jejichž kariéra vedla od členství v kolaborující Národopisné Moravě, přes opatrnické vyčkávání v závětří, až k předstírání odboje v posledních měsících a týdnech války.
Právě těm posledním je věnována druhá část Pospíšilovy knihy. Jako první badatel vůbec se Jaroslav Pospíšil zaměřil na postižení osudů a činů těch, kdož se v prvních poválečných dnech v komunistických barvách zmocnili rozhodujících pozic ve Zlíně a v okolí. Na konkrétních případech Josefa Vávry-Staříka, prvního poválečného starosty Zlína, .či ing. Ivana Holého, který se stal poválečným národním správcem Baťových závodů, ukazuje mechanismus falšování historie protifašistického odboje v tomto regionu. Konkrétně, den po dni a krok za krokem, odhaluje, jak tito výtečníci překrucovali skutečnost, jak likvidovali svědky jim nepohodlné, jak s pomocí KSČ, která usilovala o získání monopolu moci, sloužili jejím cílům a pomáhali místo vytoužené demokracie již od roku 1945 nastolovat v sotva osvobozeném Československu novou diktaturu. Označení „hyeny" pro tyto lidi, jež Pospíšil používá a jež vtiskl do názvu své knihy, je skutečně na místě a vystihuje situaci.
Jaroslav Pospíšil si ve své knize všímá také běžného života lidí, kteří v této části Moravy v období 2. světové války a těsně po ní žili. Půvabná kapitola „Všední dny protektorátního Zlína" přibližuje atmosféry tohoto jedinečného města v jeho každodennosti a umožňuje pochopit alespoň částečně podmínky, které tvořily rámec osudů jeho obyvatel i zaměstnanců Baťových závodů.
Vedle výše uvedených předností - objektivity, velkého množství nových informací a boření desetiletí konstruovaných mýtů - má kniha dr. Jaroslava Pospíšila ještě jednu přednost: je poutavě psána, čte se jedním dechem a člověk ji neodloží, dokud nezhltne poslední stránku. Jsem přesvědčen o tom, že je skvělým obohacením dosavadní české literatury faktu a jednoznačně ji doporučuji k udělení ceny Egona Ervína Kische za význačné dílo literatury faktu, vydané v roce 1996.
PhDr. JIŘÍ PERNES